na Blog.cz

V rámci filmového festivalu v Sundance byl promítán i film This Must Be the Place (na csfd.cz najdete něco málo o filmu ZDE). Zajímavý videorozhovor poskytla pro vanityfair.com jedna z hlavních protagonistek - Eve Hewson (video ZDE). Po shlédnutí musí být všem jasné, že je to Bonova dcera!

A o čem vlastně onen film je? Oficiální text distributora je následující: Chenney, zámožný bývalý rocker, je znuděn a otráven svým životem, a tak se rozhodne odjet. Vydává se najít perzekutora svého otce, bývalého nacistu a válečného zločince, který se nyní ukrývá na území USA. Když se dozví, že jeho otec umírá, odjíždí do New Yorku, aby s ním strávil jeho poslední hodiny. Přijíždí však pozdě. Po třicet let si byli s otcem odcizeni a smrt je nyní sbližuje. Cheyenne se dozvídá o útrapách svého otce v Osvětimi v rukou bývalého SS důstojníka Aloise Müllera a je odhodlán se pomstít. Tak začíná život měnící cesta přes srdce Ameriky, aby následně vysledoval a čelil úhlavnímu nepříteli svého otce. Mimo dopadení Mullera se však hlavní hrdina pomocí lidí, které potká, snaží smířit se smrtí svého otce i se svým stávajícím životem. Když se přiblíží den jeho odplaty a Müllera najde, musí se Chenney rozhodnout, zda hledá vykoupení nebo pomstu.

Bono se objevil ve videu, které vzniklo k 10. výročí založení Global Fund. Kromě Bona se v něm objeví i válečný zločinec Tony Blair (KLIK), bývalý prezident USA Bill Clinton, miliardář Bill Gates, Dr. Milly Katana, Mphu Ramatlapeng, autor ekonomických "šokových terapií" Jeffrey Sachs (KLIK) a třeba i Yoshiro Mori (KLIK).

O sérii knížek "Me&U2" a "Me&U2 360°" byla na U2czech.blog.cz už řeč (KLIK). Tento knižní projekt autora Cathala McCarrona nyní ožije i na plátně kin (upoutávka na dokument ZDE). Autor a zároveň nadšený fanoušek skupiny U2 poskytl zajímavý rozhovor italské stránce U2place.com. Vzhledem k tomu, že U2place.com nepovolila překlad celého rozhovoru, U2czech.blog.cz nyní nabízí překlad těch (podle mého názoru) nejzajímavějších pasáží rozhovoru.

Nejhlasitější to bylo v Mexiku. Pocit slyšet 100 000 lidí, kteří přes dvě hodiny freneticky zpívají a křičí, je něco neuvěřitelného - to se musí zažít. Fyzicky náročné to bylo také v Buenos Aires. Bylo fascinující vidět všechny ty poskakující a mávající fanoušky.

Během několika koncertů v USA bylo publikum poměrně tiché a zdrženlivé. Nejhorší to bylo v Salt Lake City. V Austrálii to bylo v Brisbane. I ve švédském Göteborgu byli fanoušci celkem zdrženliví.

Evropští fanoušci jsou dost dobří: koncerty jsou hlučné a lidi ukazují své nadšení během koncertu. Nicméně i v rámci Evropy existují i rozdíly, dokonce ve stejné zemi. Myslím si, že jednodušší je rozlišovat mezi zeměmi mluvícími anglicky a tím zbytkem. Lidé, žijící v zemích, kde je rodnou řečí angličtina, tedy v Americe, v Austrálii a v Anglii, jsou na koncertech skupiny U2 mnohem introvertní, než kdekoliv jinde.

Určitě. Na světě je mnoho rozdílných kultur. To se pravděpodobně promítá i do fanouškovství. Například v Argentině, Brazílii či Mexiku lidé čekali před stadionem i několik dní. Nicméně, Argentinci i Brazilci mají promyšlený systém "čekajících skupin". V každé skupině je několik lidí. Její členové si mohou odskočit či odejít a potom se opět vrátit na místo, pokud ve frontě zůstal alespoň jeden její člen.

Dublin 2 - protože to byl můj první koncert na stání a byl jsem blízko oblouku, po kterém chodila skupina
Chorzow - vnitřní spojení mezi fanoušky a skupinou byl neuvěřitelný
Boston 2 - protože to bylo poprvé, kdy jsem byl přímo před pódiem uprostřed
Turín - protože to bylo první vystoupení po Bonově zranění a celý koncert byl hodně emocionální
Auckland 2 - protože jsem byl v první řadě
Buenos Aires 2 - protože publikum se zbláznilo.
Mexico City 2 - protože to bylo opravdu ale opravdu hodně dobré

Pokud bych měl ale vybrat asi nejlepší, tak by to byl koncert v Chorzowě nebo v Mexiku.

Koncerty, které jsem si moc neužil, byly Göteborg, Salt Lake City, Helsinki 1 (byly tam nějaké technické problémy a skupina nebyla ten večer ve své kůži) a Anaheim 1 (byl to sedmý koncert se stejným setlistem, což bylo frustrující).

A je to tu! Před nedávnem skončilo hlasování fanoušků zaregistrovaných na oficiálních stránkách o tracklistu speciálního CD U22.

Po dlouhém hlasování (které bylo i z důvodu velkého zájmu posunuto o pár týdnů) "hlas lidu" promluvil takto: 1. Bad, 2. Where The Streets Have No Name, 3. Magnificent, 4. One, 5. Ultraviolet, 6. Even Better than The Real Thing, 7. With or Without You, 8. Beautiful Day, 9. City of Blinding Lights, 10. The Unforgettable Fire, 11. I Still Haven't Found What I'm Looking For, 12. All I Want is You/Love Rescue Me, 13. Moment of Surrender, 14. Until The End of the World, 15. The Fly, 16. One Tree Hill, 17. Stay (Faraway, So Close), 18. Walk On, 19. Zooropa, 20. Elevation, 21. Out of Control, 22. Mysterious Ways.

Škoda jen, že fanoušci během hlasování nezariskovali trošku více, protože na výběr bylo opravdu ze zajímavých perel, které U2 zahráli během U2360° Tour 2009-2011. CD U22 bude přesto jistě zajímavým bonbónkem a vzpomínkou na obří tour, které k nám do Evropy zavítalo hned dvakrát!

Bono a The Edge nedávno poskytli zajímavý rozhovor pro U2.com. V něm se mluvilo o mnoho věcech, na konci se oba dva umělci zmínili i o plánech pro další album. Bono: "Nevíme, jaké bude, ale máme tři alba, na kterých jsme pracovali. Náš dobrý kamarád Chris Martin mi řekl, že máme udělat takovou kompilaci nahraného materiálu a vydat jediné album. Je to dobrý nápad, ale není to náš styl práce. Mě by se líbilo pokračovat na tom, co jsme nahráli s Brianem Burtonem alias Danger Mouse. Lidi budou v šoku z nového zvuku písní, které jsme vytvořili."

Bono vyratil v minulých týdnech do Afriky. Americká stránka společnosti ONE informovala 7. ledna o tom, že se Bono vydal (společně s Joshuou Boltenem) do Ghany. Tam navštívili společně s americkou delegací všemožná místa, která mají co do činění s různými humanitárními projekty. Návštěvu Ghany popsal anglický deník The Observer ve své zprávě ZDE. Bonovy názory jsme si mohli přečíst i ZDE a fotogalerii prohlédnout ZDE.

10. ledna se pak Bono (společně s jeho manželkou Ali a zakladatelem módní značky Diesel Renzem Rossem) objevil v Ugandě v manufaktuře Mend. Tato manufaktura se zabývá výrobou tašek. Bono dokonce zazpíval písničku "Amazing Grace" jedné pracující dělnici, která se jmenovala Grace. Obrázky z této návštěvy najdete ZDE.

Minulý týden se Bono a Ali objevili na Festival Au Désert in Timbuktu (v africké Mali). Podle tohto francouzského komuniké (KLIK) vystoupil Bono společně s kapelou Tinariwen. Obrázky najdete ZDE.